Když si myslíš, že si pamatuješ všechno …. Ale jsi ztracená

Vypravila jsem se na víkend za kamarádkou.
Co mělo být jednoduchým výletem, bylo nakonec intenzivním pobytem, kdy jsem měla pocit, že jsem prožila tak týden, a ne jen 2 a půl dne.

Začalo to nenápadně.

Výlet vlakem přes půl země do Tachova.
Setkání s kamarádkou, prohlídka městečka, pochutnání si na zákusku v cukrárně.
Procházka nádhernou stále jarní přírodou kolem řeky a s vyhlídkou na město a užívání si sluníčka.

Další den se to „zvrtlo“ 😉

Vypravily jsme se do Mariánských lázní.
Kdysi dávno jsem tam strávila odpočinkový týden s procedurami a výlety.

Moc ráda na to vzpomínám, a byla jsem zvědavá, jaké to bude se tam vrátit.
Pamatovala jsem si procházky kolem zpívající fontány, procházky lesem k hotelu a příjemnou atmosféru města.

Jenže – já to to vůbec nepoznávala!

Pravdou je, že zrovna probíhal víkend oslav zahájení sezony, a navíc letos prý nějak ve velkém – po hlavní ulici spousta stánků, v parku několik podií, všude spousta lidí.

Měla jsem pocit, že ta hlavní ulice je mi povědomá – až pak jedna z kaváren vyvolala jakousi vzpomínku.

Park … vypadal nějak jinak. Až po delší době a z pohledu od hlavní kolonády se mi to začalo vybavovat více.

Zato kolonádu, prameny s vodou a okolí si pamatuju dobře, dokonce i kde je budova divadla, kde jsem se tehdy zúčastnila nějakého představení španělské hudby.

Co ale bylo zklamáním – z pro mě nepochopitelného důvodu město omezilo fontáně zpěv, a my tam byly zrovna v době, kdy fontána nezpívala.
Tak … jsme se aspoň prošly, koupily si oplatky a poseděly v kavárně.

A aby zážitkům nebyl konec, v neděli jsme si pro změnu udělaly výlet do Plzně.
Setkaly jsme se celá naše skupinka, z pobytu na Zanzibaru, spolu s naší lektorkou, zacvičily jsme si, a pak si daly moc příjemný oběd v kavárně u parku.

A pak už jen cesta domů.
Jsem moc ráda za tak krásný víkend a nádherná setkání.