Mají i jinde duhu? 😊

Při cestování po Jižní Americe zažívám nejrůznější podnebí i počasí.
Horko, vlhký vzduch, slunečno, zamračeno, déšť, přeháňky, mlhu, chladno, vítr. A taky duhu.

Někdy je to jenom chvilka, kdy třeba cestou v autě nebo autobuse zahlédnu duhu, a chvíli se kochám, dokud se obzor nezmění a duha se nerozpustí.
A někdy – si jen tak jdete do obchodu pro vodu a večeři, trochu prší – a vyjdete ven – a najednou hledíte duze přímo do tváře.

Takový nádherný zážitek jsem měla třeba v Argentině. V městečku na úplném jihu, v posledním městě před oceánem a Antarktidou.

Znáte taky ten pocit, kdy najednou někam v přírodě přijdete, a doslova se překvapením zastavíte na místě?

Tak tohle byl přesně ten moment.

Vycházím z obchodu, podívám se nahoru – a „páni“ – dívám se přímo na tu snad nejkrásnější duhu, jakou jsem kdy zažila. Úplně jsem se zarazila na místě, je dobře, že do mě nikdo nevrazil 🙂

Pomalu se stmívá, obloha je ještě temná po krátkém dešti, do toho zpoza mraků září odpolední sluníčko – a na pozadí nádherná, velká duha. A aby to nebylo málo – tak hned dvojitá.
Krásný přírodní zázrak.

Sluníčko prosvítá i zpoza duhy, jako by sama duha zářila.
K tomu budovy ozářené sluncem, které působí, jako by byly ze zlata.

A navíc, duha samotná vypadala hodně blízko. Toto městečko je tak nějak na jednom konci světa – a možná třeba právě proto i ta duha působila větší, že si na ni můžete sáhnout. Protože kdoví, za tou duhou už třeba nic není 😉