Když se nechce lyžovat … jde se na masáž 😉

Zima nezima, cestovat se dá stále.

První letošní výlet mě zavedl do Orlických hor.
S kamarádkami jsme se vypravily tentokrát na samotu u lesa 😉, do příjemné chaty s pokojíky, společenskou místností, kuchyňkou a jídelnou.

Je skvělé, že při cestování člověk roste, mění se, mění i své zvyky, tvoří si nové, přestává na věcech lpět, nebo spěchat.

První den byl cílem blízký lyžařský areál. Ale ouha, sněžilo, a hlavně byla silná mlha. Tak jsme po hromadném hlasování naznaly, že dnešek lyžovat nebudeme. Zítra je taky den.
Není kam spěchat nebo dělat něco, co se nám vlastně dnes nechce.

Místo toho jsme se trochu prošly, udělaly pár fotek, sólo i společných, nebo natočily krátká videa.
Zkrátka taková pracovní desetiminutovka.

Odpoledne ještě krátká procházka, a jak se často stává, člověk se jen tak vypraví, a objeví poklady.

A tak jsme na místní zastávce busu nakoukly dovnitř, a on tam klavír, knihovna, moře knih, gauče a křesílko.
Ideální místo na skvělé čekání na autobus – anebo na to, ho zmeškat 😉.
Bylo nezbytné to tam trochu prozkoumat, vyťukat si na klavír pár melodií, podívat se, jaké knihy tam mají.

Potom jsme se vypravily zpět na chatu.
A dopřály si péči masážního lehátka, nebo léčebné komory.

Plán č. 2 byl, půjdeme na večerní lyžování. Dokonce i místní půjčovna vybavení funguje večer, protože přeci s sebou nebudu brát těžké vybavení, když si ho můžu půjčit na místě, a lyžovat budeme 1x.

A co se nestalo – po masážích jsme byly příjemně uvolněné, hladové, a lyžovat se nám nechtělo 😊.
Místo toho jsem ostatním přednesla povídání o Kolumbii, kde jsem byla před pár lety.
A byl to příjemný večer a vděčnost ostatních mě moc potěšila.

Plán č. 3 – jdeme lyžovat další ráno – už vyšel 😊.
Jakmile jsem vykročila v lyžařských botách, jako by těch asi 10 let pauzy nebylo, svalová paměť se zapojila, a bylo mi jasné, že lyžování bude v pohodě.
A bylo.

První jízda lanovkou byla jako nasednout do letadla a zase letět do dálek.
Lyžování bylo skvělé, ale pár hodin stačilo.

Podvečerní malý výlet do Nového Města nad Metují nám umožnil prozkoumat toto sice malé, ale hezké město.
Postavené na skále, obklopené řekou, úzké uličky a průchody městem i podél svahu nabízely hezké pohledy.

V sezoně tu funguje i muzeum a zámek.
A žil tu tatínek Bedřicha Smetany, o kterém se můžete víc dočíst v článku o Litomyšli.

Další den jsme opět bloudily lesy po okolí, objevily 3 malá zpola zamrzlá jezírka a prošly se krásnou přírodou.

Další krásný výlet.