Kdysi dávno … Kam bych tak mohla cestovat nejdřív?

Bylo nebylo, asi tak před 20 lety, a jako by to bylo v jiném životě, jsem chtěla vyrazit do světa za poznáním.

Co se tehdy nabízelo jako první, tak poznávací zájezd. A protože jsem uměla anglicky, nabízel se Londýn. Ale tak nějak mi přišly pod ruku i jiné nabídky, a velmi rychle se na přední místo dostala i Paříž.

Přeci jen – Paříž = město moderní, pro nás exotické, živoucí, přátelské, plné lidí, památek, velké, důležité.
A anglicky se tam nejspíš taky domluvím.

Zbývalo jen domluvit se s někým, kdo pojede se mnou. Poptala jsem se v okolí, ale překvapivě nikdo se mnou jet nechtěl. To mě trochu překvapilo, a zaskočilo v mém rozletu.
Už si nepamatuji moc ten moment, kdy jsem si řekla, ok, tak teda pojedu sama.

Byl to však velký zlom a zásadní krok i pro spoustu dalších nejen cest, ale i jiných situací v životě.

Obešla jsem pár cestovek, udělala velmi podrobný a důkladný průzkum, srovnala si, na které místa mě můžou vzít a kam ne, poptala se na vše možné, posbírala letáky.

Našel se vítěz, a já mohla vyrazit 🙂

A Paříž?
Ta byla úžasná. Moderní i historická, zastavěná domy, ale i prostorná v parcích, bohatá na památky, restaurace a kavárny. Útulná a opravdu přátelská, veselá. Plná slunce, a to i v říjnu.
5 dní krásného poznávání, focení, vstřebávání zážitků, nákupu suvenýrů.

Poprvé jsem si rozšířila obzory – jiní lidé, jiný styl života, jiné životní tempo, jiná atmosféra města, některé věci hodně odlišné než u nás. Poprvé jiná země než naši jižní sousedé, nebo bývalé socialistické státy. První „exotika“.