Kabelka se slevou aneb jak smlouvat

Jižní Amerika má svoje zvláštnosti. Alespoň některé země. Jednou z nich je smlouvání o ceny na trzích.
Setkáte se s ním i na jiných kontinentech, ale dnes to bude o Jižní Americe.

Před mou první cestou do Peru jsem prováděla pečlivou přípravu.
Nakonec i o tom píšu v mé e-knize Jedinečná cesta po Peru a Bolívii.

Součástí byla i příprava jazyková.
Naučila jsem se španělsky počítat do desíti, a jak se řekne patnáct a dvacet, abych měla aspoň nějaký základ pro nakupování.
Docela jsem se těšila a byla zvědavá, protože s tímto se v Evropě moc nesetkáte. Zároveň to bylo lehce nepohodlné – protože jsme přece jen (byli) zvyklí zaplatit co si kdo řekne.

Konkrétní první nákup si už nepamatuji, ale to není důležité.
Spíš jsem cítila nervozitu, pocit, že prodávající si řeknou nějakou cenu, já mám nabídnout míň, co když to stojí tolik, kolik si řekli. Zdá se však, že prodávající jsou naučení si říct víc – protože potřebují prostor pro smlouvání.
A pokud někdy nechtěli cenu snížit, tak prostě platilo jasné ne, cena je taková.

Slovíčka se mi hodila, ale pozor, i místní jsou moderní. Občas ukázali cenu na prstech, občas měli dokonce malé kalkulačky, kde číslo vyťukali, což bylo vtipné.
Vždy jsme se nakonec na ceně dohodli.

Nakoupila jsem si spoustu suvenýrů, postupně se naučila smlouvat víc, byla to celkem zajímavá hra.
Její pravidla jsem ovšem ještě lépe pochopila až při druhé cestě do Mexika.

V archeologickém areálu jsem bloumala po stáncích se suvenýry. Zaujala mě nádherná malá vyšívaná kabelka.

Stála snad 30 pesos. Ouha. Neměla jsem dostatek drobných, a dávat stovku, to by mi nevrátili a smlouvání by bylo k ničemu.

Měla jsem jen 15. Tak jsem řekla 15. Prodejce s úsměvem zavrtěl hlavou a řekl, že ne, že mi to může dát za 25. Tak jsem si přepočítala bankovky, naznala, že si kabelku asi nekoupím, řekla, že tolik teď bohužel nemám a smutně se otočila pryč. Chvíli bylo ticho, a pak na mě pán zavolal, ať jdu zpět, že mi to za těch 15 dá.

Tak jsem byla překvapená, chvíli přemýšlela, jestli si to můžu dovolit za „tak málo“, ale vypadalo to, že prodávající je s tím v pohodě, dá přednost obchodu – a možná mi udělat radost.

Tak bankovky i kabelka změnily majitele. Kabelku mám dodnes, nosím ji a jsem za ni vděčná. Je úžasná. A na milého pana prodejce nezapomenu 😊