Dá se v poušti stopovat?

Cesta do Peru vedla samozřejmě i do pouště Nazca. Je to místo, které určitě nesmíte minout. Záhadné obrazce v poušti, které prostě musíte vidět na vlastní oči, když už tam jste 😊.

V předvečer návštěvy pouště jsme se ubytovali v menším hotelu na okraji pouště, asi 10 minut cesty od nejbližšího městečka.

Cestovali jsme v malé skupince. Tento večer jsem navrhla, že bychom se mohli podívat do města, zajít si někam sednout a vychutnat místní večerní život.

Jak se tam dostat? A co takhle taxi?

To tehdy fungovalo jednoduše tak, že si ho musíte stopnout. Tak jsme se v 5 lidech postavili na kraj silnice, směr městečko. Všude ticho, tma, asi 7 hodin večer. Poblíž jen 2 pouliční lampy. Nikde nikdo, ani žádné auto.
Najednou světla prořízla tmu, a blížilo se k nám auto. Začali jsme mávat – ale nebyl to taxík. Auto projelo a zase zmizelo.

Po chvíli další auto – a zase nic.

Asi po 10 minutách se to podařilo. Zastavil nám taxík. Řidič ani my jsme nějak neřešili, že nás je 5, tedy my se zeptali, řidič mávl rukou. Naskládali jsme se dovnitř a vyrazili.

Cesta byla veselá, ale celkem krátká – jeli jsme snad jen 5-10 minut. Ještě pořád nás fascinovalo, jak se tady některé věci neřeší – počet lidí v autě, pásy, … Ale nejeli jsme rychle.

Ve městě jsme se prošli po hlavních ulicích, pozorovali místní, jak se baví v okolních restauracích a kavárnách, hodně jich tu bylo otevřených do ulice.

My jsme si našli jednu, která měla balkon v prvním patře – a přesně tam se usadili. Pozorovali jsme místní ruch, ochutnávali místní úžasný likér Pisco sour a vychutnávali si jeden z prvních večerů v Peru, to, že tu vůbec jsme, tohleto městečko, naši společnost, a těšili se na další dny.

Cesta zpátky byla jednodušší – taxík jsme si odchytili na ulici a z víru městečka se vrátili do klidu a ticha okraje pouště.